Jensonova antikva

Nicolas Jenson byl významný rytec a provozovatel tiskařské dílny a jedna z nejvýznamnějších postav v dějinách typografie a tiskařství. Jeho příběh se začíná psát v roce 1420 ve francouzském městečku Sommevoire v kraji Champagne. Vyučil se jako zlatník a po roce 1936 byl zaměstnaný jako rytec mincovních razidel v královské mincovně v Paříži, kterou tam v tomto roce ustavil král Karel VII. (1422–1461). Svoje dovednosti pod vedením tamějších mistrů zdokonaloval a postupně se i z něj stal jeden z nejlepších rytců království. V roce 1453 opouští Paříž a je jmenován mistrem v královské mincovně v Tours.

¶ V roce 1457 se do Paříže a do rukou zmíněného krále Karla dostává kniha žalmů tištěná v Mohuči – v německém městě, kde o sedm let dřív Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk a kde do roku 1455 provozoval svoji dílnu. To je pro Nicolase zlomový okamžik, protože král, který se zajímá o vědy a umění, se rozhodne vyslat mistra rytce do Mohuče, aby se tam s Gutenbergovým objevem seznámil a uvedl ho do Paříže. Jenson se tedy v říjnu 1458 vydává do německého střediska tiskařství. Vyučení v tiskařině tu získává v dílně Johanna Fusta a Petera Schœffera, kde pracuje do října roku 1462. Co dělá v letech 1462 až 1469, o tom nic nevíme, nicméně je velmi pravděpodobné, že do Francie, kde mezitím skončila vláda Karla VII., se nevrátil. V roce 1470 ho nalézáme usazeného v italských Benátkách, kde provozoval svoji tiskařskou dílnu (první neněmeckou) až do své smrti v roce 1480, a to velmi úspěšně, celkem vydal přes 150 titulů a jeho podnik mu přinesl i zisk, což v tomto oboru bylo spíš výjimkou.

¶ V Itálii už od roku 1465 fungovala nedaleko Říma dílna Němců Konrada Sweynheyma a Arnolda Pannartze a v Benátkách pak od roku 1469 dílna Johanna von Speyera (známého taky jako Johann da Spira), kteoru po jeho smrti v roce 1470 převzal jeho bratr Wendelin. Obě tyto dílny je na místě zmínit, protože písma použitá v některých jejich tiscích jsou předstupněm k písmu Jensonovu. Jejich písma napodobovala dobové italské psací písmo, tzv. humanistickou minuskulu (zatímco do té doby se tisklo výhradně písmy gotickými) – tedy písmo takové, jak ho běžně známe my. Zatímco v písmu Sweynheyma a Pannartze jsou určité prvky gotických písem ještě jasně čitelné (jde o tzv. gotikoantikvu), da Spirovo písmo je od nich už úplně oproštěné a lze ho považovat za první tzv. antikvu.

¶ Pro své vydání díla De praeparatione evangelica od Eusebia z Kaisareie v roce 1470 navrhl a použil Nicolas Jenson písmo, které pokračovalo ve směru nastoleném písmem da Spirovým (a je velmi pravděpodobné, že v jeho dílně před rokem 1469 i působil). Odlišující vlastností Jensonova písma byla jeho dotaženost, která je patrná hlavně ve vyladěných mezerách mezi jednotlivými znaky a ve vyrovnanosti sazby, což zvyšovalo čitelnost textu a stránkám dávalo rovnoměrnou barvu (a taky šetřilo tiskovou barvu). V reklamě z roku 1482 se píše, že Jensonova vydání knih „neškodí očím, ale spíš jim pomáhají a prospívají. Navíc jsou znaky tak důmyslně a pečlivě navržené, že nejsou ani menší, ani větší, ani silnější než rozum nebo potěšení vyžadují“.

¶ Jensonovo písmo díky svojí propracovanosti sloužilo jako vzor všech dalších antikvových písem a jeho vliv neustává ani po víc než pěti stech letech. K jeho nápodobám docházelo už za písmařova života, odvozeniny nedosahovaly ale takových kvalit. Jenson zřejmě matrice svých písem (vytvořil jich hned několik včetně jednoho řeckého a několika gotických) i prodával, tiskly jimi tedy i jiné tiskařské dílny. Všechny nápodoby vycházejí jen ze zachovaných tisků, vlastní razidla ani matrice původních kovových liter se nezachovaly. Mezi moderní písma vycházející z Jensonovy předlohy patří Doves Type (E. Walker, 1900; Torbjörn Olsson, 2013; Robert Green 2013) – písmo se zajímavým příběhem • Golden Type (William Morris, 1890) • Cloister (M. F. Benton, 1913; pozdější digitalizace od LWC a URW) • Centaur (Bruce Rogers, 1914; Monotype, 1929 a následná digitalizace 1987 – každá ze tří verzí je trochu jiná) • Hightower Text (Tobias Frere-Jones, 1994) • LTC Jenson (J. W. Phinney, 1893, Dickinson Type Foundry) • a nakonec Adobe Jenson Pro (R. Slimbach, 1996), písmo, kterým je vysazený i text na tomto plakátu.